O mně
Jmenuji se Misha Fryč a cílem celé mé tvorby je předat nástroje, informace a krásné předměty, které ti pomohou žít lepší život.
Chci tě podpořit, protože bez naděje a podpory bych tu sám už nebyl.
O mně
Jmenuji se Misha Fryč a cílem celé mé tvorby je předat nástroje a informace, které ti pomohou žít lepší život.
Chci tě podpořit, protože bez naděje a podpory bych tu sám už nebyl.
Můj příběh
Už odmalička jsem byl hodně uzavřený a bez špetky sebevědomí. Měl jsem strach z lidí a poblémy se vyjadřovat.
Ze svého dětství si toho moc nepamatuji. Myslím si, že jsem byl často disociovaný, duchem někde pryč.
Má cesta seberozvoje začala knihou Moc přítomného okamžiku, která mi v 16-ti otevřela oči a poprvé jsem se dokázal odlišit od svých myšlenek. Došlo mi, že to, co se mi honí hlavou nemusí být vůbec pravda.
Kolem roku 2016 jsem začal malovat své první abstraktní obrazy, které mi pomáhaly vyjadřovat své vnitřní pocity.
Postupně jsem začal překonávat svůj strach a maloval na konkrétní témata svého života.
Využíval jsem symboliky a vizí, které mi přicházely na dané téma a ty jsem pak přenášel na plátno.
K obrazům jsem navíc začal psát své příběhy a uvědomění, které mi pomohly posunout se dál.
Došlo mi, že nejsem sám, kdo si řeší jisté věci ve svém životě a že můj obraz může pomoct i někomu dalšímu.
V té době jsem už pracoval ve fabrice, kde jsem se často cítil jako robot bez duše, který každý den dělá totéž.
Slýchával jsem svojí duši plakat a po nocích nemohl spát, zatímco jsem přemýšlel nad tím, jestli pro mě má takový život vůbec smysl.
V roce 2017 proběhla má první sólo výstava v mém rodném městě Ústí nad Orlicí.
Také jsem v této době měl další společné výstavy s dalšími umělci různě po okolí.
Jedna z nich mě děsí až dodnes. Dobře, to trochu přeháním.
Každopádně někdo na této společné výstavě vymyslel, že každý umělec něco řekne o své tvorbě. Když přišla řada na mě, úplně jsem zamrzl a nebyl schopný vydat ani hlásku. Spousta lidí koukalo na mě koukala, zatímco já tam jen tak trapně stál...*
V roce 2019 se objevily mé první mezinárodní úspěchy.
Mé obrazy byly vystaveny Milánu a Madridu díky spolupráci se Španělskou galerií a téhož roku jsem získal Čestné uznání v celosvětové soutěži Art Olympia 2019.
V roce 2020 jsem se začal účastnit mezinárodních skupinových výstav v Praze v galerii U Zlatého kohouta.
S tím souvisí i charitativní akce na podporu válečných veteránů, pro kterou každý z nás namaloval obraz na téma vlčích máků, který se později vydražil a všechny výdělky byly použity pro dobrou věc.
Jedné noci přišel velký zlom.
Dělal meditaci na spojení se svým vyšším já a dostalo se mi odpovědi, která mě srazila na kolena.
Ale věděl jsem, že je to pravda.
Řeklo mi, abych dal v práci výpověď a rozešel se se svojí přítelkyní.
Následující dny jsem z toho byl dost nesvůj a nechtěl to tak. Nedokázal jsem si to představit a chtěl jsem s tím bojovat.
V průběhu let se má vášeň k učení prohloubila, udělal jsem hodně hluboké práce na sobě a díky několika dalším knihám a různým kurzům jsem objevil, že přeci jen existuje způsob, jak můžu udělat změnu.
Nová naděje mi dovolila vytvořit vizi lepšího života a díky změně svého vnitřního nastavení jsem začal pociťovat úspěch. Začaly se více prodávat mé obrazy a já uvěřil, že zvládnu žít i bez jistoty příjmu v práci, která mě zabíjí.
Tak se nakonec stalo. Po šesti letech jsem opustil fabriku a začal pracovat na volné noze.
Po výpovědi se nezměnil jen můj pracovní život. Změnilo se úplně všechno.
Chvíli poté totiž přišel i konec mého dlouholetého vztahu. Přestože jsem to nechtěl, nakonec se to stalo ani nevím jak.
Toto období pro mě bylo hodně těžké. Obrovská nejistota ve všech oblastech mě nutila začít bezmezně důvěřovat tomu, že mě vyšší moc vede tím správným směrem.
Měl jsem však dostatek prostoru na to, abych se podíval svým strachům a stínům do očí a mohl je rozebrat.
Na začátku roku 2021 se v mém životě objevila skvělá koučka, která mi svojí podporou a záludnými otázkami pomohla se hodně posunout ve svém životě a podnikání.
O dalších pár měsíců později jsem potkal svojí budoucí ženu a následně se za ní a jejími dětmi přestěhoval až k Praze.
Začal jsem pochybovat o své tvorbě a všem, co dělám. Ptal jsem se sám sebe, jestli to opravdu nějak pomáhá ostatním nebo to vlastně dělám pro sebe a jen si něco namlouvám.
Pořád jsem měl pocit, jako kdyby mi něco chybělo, nebo to nebylo úplně to pravé.
Cítil jsem, že bych možná chtěl dělat něco, jako dělá ta koučka. To by mi mohlo být ještě blíže, než malba obrazů.
Zároveň jsem z toho měl strach a nechtěl se vzdát toho všeho, co jsem dosud vybudoval.
Začal jsem tedy přemýšlet nad tím, co bych mohl ještě pro ostatní vytvořit, jak pomoct a napadlo mě hned několik věcí...
Jednou z těch věcí bylo napsat stručný ebook, ve kterém bych sdílel důležité lekce, které jsem se za ty roky práce na sobě naučil.
Po necelém roce práce byla na světě spíše celá kniha, ve které jsem popsal způsob, jak žít lepší život a dosahovat svých cílů.
Dlouho jsem ale čekal, než jsem knihu začal nabízet. Nejsem totiž někdo, kdo by měl všechny svoje problémy vyřešené a dokázal podle ní bezchybně žít. To může trvat ještě spoustu let.
Je to takový ideál/návod, ke kterému se člověk může vracet pokaždé, když se v něčem posune a nebo se naopak cítí zaseknutý.
V roce 2023 jsem uspořádal výstavu v nedaleké kavárně v Brandýse nad Labem.
Tentokrát jsem ale publikum provedl vystavenými obrazy a svým příběhem. I přes nervozitu to však mělo hlavu i patu a vernisáž měla velmi dobré ohlasy.
Dlouho mi to trvalo, ale nakonec mi přeci jen došlo, že můžu být kouč. Je to vlastně úplně přirozený proces.
Záměrem celé mé tvorby vždy bylo podpořit ostatní v jejich růstu, jen cítím stále větší touhu to dělat napřímo – ne skrze předměty, ale osobně.
Proto jsem se rozhodl, že si udělám kurz životního kouče a začnu to dělat.
Během posledních let jsem pracoval na volné noze, ale nebylo to tak růžové, jak to zní.
Obrazů se tolik neprodávalo, takže jsem hledal různé způsoby, jak uživit rodinu. Například jsem hodně času trávil jako kurýr. Jak jsem říkal, ještě nemám vyřešené všechno. A tomto ohledu se mi prostě dlouhodobě nedařilo.
Přitom jsem ale zamakal na svých přesvědčeních a jednoho dne se našla nabídka takové práce, jakou jsem si o pár let dříve nedokázal ani představit.
Našel jsem si práci grafika, která mě baví, můžu se v ní dále posouvat a dělám ve skvělém kolektivu pod ještě lepším šéfem.
Co může být víc?
Do budoucna chci začít více koučovat a osobně podporovat ostatní. Chci vytvořit bezpečný prostor plný důvěry, kde mohou lidé sdílet, hledat řešení problémů a tvořit plány. Chci předávat to, co jsem už párkrát v životě sám zažil. (jen nevím, jak "to" pojmenovat)
Mým dalším cílem je vyřešit svojí finanční situaci. Mám pocit, že to je moje celoživotní téma, což ale zároveň znamená, že jakmile tuto kapitolu uzavřu, podpora v této oblasti bude mojí nejsilnější stránkou.
Jak tě teď můžu podpořit?
Hledáš informace o tom, jak žít naplněnější život a dosahovat svých snů?
Mrkni do mé knihy.
Chceš v životě udělat změnu a hledáš někoho, kdo tě při tom osobně podpoří?
Pojďme to probrat na společném sezení.
