About the work
Jak jsem mohl zase zapomenout?
Že celý vesmír stojí při mně.
Zázraky se dějí.
A já mám co nabídnout!
Opět jsem byl přesvědčen, že jsem na všechno sám.
A že když nic neudělám, nic nedostanu.
Možná, že kdybych si to uvědomil o něco dřív, nemusel bych skončit v nemocnici a bez příjmů.
Poslední měsíc byl pro mě dost náročný.
Prostě toho bylo příliš.
V tom všem chaosu a každodenních povinnostech jsem ztratil nadhled, sílu a nakonec i sám sebe.
A nejspíš proto, že už jsem nemohl dál, se moje podvědomí rozhodlo, že bude nejlepší, když mě zabolí břicho, abych mohl zajít do nemocnice na operaci.
Vlastně jsem nebyl moc vědomý celkem dlouhou dobu a můj spánek pokračoval i několik dalších beznadějných dní na lůžku, které bylo tak nepohodlné, že jsem raději snil o spaní na podlaze.
Na to jsem si ale netroufl, abych nevyděsil sestřičky.
Když jsem se vrátil domů, konečně jsem se rozhodl si objasnit, co se to se mnou vlastně stalo.
Vzal jsem si deník a začal psát.
A došlo mi to.
Došlo mi, že pět opět upadl v zapomnění.
Jako bych zkameněl ve svých starých vzorcích a zapomněl na svoji pravou podstatu.
Zapomněl jsem, že jsem něco víc, než jen tělo v tomto materiálním světě.
Zapomněl jsem, že existují i možnosti, které nejsem schopný vidět.
Bylo to uvědomění, které mi vnuklo vizi nového obrazu.
Ten je tu teď pro tebe, aby i tobě připomínal, že jsi něco víc, než pár opakujicích se myšlenek.
