About the work
Věděl jsem kam jít, ale ztratil jsem cestu. Najednou jsem se teď probudil v mlze, aniž bych věděl, jak jsem se sem dostal. Poslední měsíce jdu sice pomalu dál, ale vlastně už ani nevím kam. Ztratil jsem sebe i svůj cíl. Dostal jsem se do tak hluboké mlhy, že jsem zapomněl, jak vypadá slunce. Vždycky když se zdálo, že mlha mizí, hned se objevila další. Začal jsem znovu pochybovat o tom, zdali má moje cesta vůbec nějaký smysl. Pak mi ale začalo docházet, co se to se mnou vlastně děje a hlavně mi došlo, že si tu mlhu tvořím sám. Možná podvědomě, ale pořád jen já sám. Staré rány se mi ukázaly a stále dokola jsem se nechával ovládat zraněným egem, které mě nechávalo bloudit v mlze nedostatečnosti a pochybnostech o sobě samém. Když jsem si toto začal uvědomovat a následně se soustředit na to, proč tu opravdu jsem a jakou mám opravdu hodnotu, stále jasněji jsem viděl, co je skutečně pravda a co ne. Mlha ustopila a já teď znovu vidím svůj jasný cíl. Našel jsem svoji sebedůvěru a přestože se mě ta mlha snaží pořád držet, já si jdu dál za svým snem, za svým hvězdným potenciálem.
