“Čím si dnes můžeš udělat Radost?”
– zeptala se mě.
A já mlčel.
Nevěděl jsem, co odpovědět.
Došlo mi totiž, že mi v životě chybí.
“Čím si dnes můžeš udělat Radost?”
– zeptala se mě.
A já dlouho mlčel.
Nevěděl jsem, co odpovědět.
Došlo mi totiž, že mi v životě chybí.
Nejspíš jsem se před ní uzavřel a až na pár okamžiků jí necítil většinu svého života.
Po dlouhá léta jsem byl příliš ve své hlavě a nedovolil si povolit.
Taky mi dělalo potíže vyjadřovat své pocity před ostatními.
Raději jsem nosil poker face jako ochranu před zranitelností.
Bylo jen několik situací, kdy jsem se nevědomě trochu uvolnil, a to převážně při tréninku parkouru nebo po pár skleničkách alkoholu.
Po tomto rozhovoru s koučkou jsem začal hledat způsoby, jak vrátit radost do svého života.
Začal jsem více naslouchat své intuici, chodit do přírody a dělat něco pro sebe.
O něco později jsem se naučil prožívat radost a štěstí kdykoliv se rozhodnu.
Dokážu teď kdykoliv najít radost a štěstí v sobě.
Stačí se “přepnout”, a přestože vůči této změně někdy cítím odpor svého ega, jde to.
Pravdou je, že to zvládne každý.
A ty taky.
Tohle možná nechceš slyšet:
Být šťastný a radostný je tvoje rozhodnutí.
Jediný problém je v našem rozhodnutí, že budeme šťastní, jen když… něco.
Vymysleli jsme si podmínku, která musí být splněna, abychom si dovolili cítit štěstí.
Tento obraz jsem začal malovat s tím, že bude součástí nové série o spojení s naším božstvím.
Pak jsem tam ale poprvé uviděl tvář a rozhodl se jí tam nechat.
Přišlo mi to vtipné.
Tak jsem se tomu poddal a namaloval Radost pro radost.
Teď se musím pousmát pokaždé, když ho vidím.
Zlepšuje naladění všech ve své přítomnosti a připomíná, abychom život nebrali tak vážně.
Čirá radost a štěstí jsou na hranici božství.
Díky tomu se toto dílo vrací do božské série.
Kruh se uzavírá.